Kodské mlýny

Mlýny v Kodě jsou krásným příkladem toho, že i na málo vydatném toku je možné postavit mlýn. Pramen nazvaný Kodská vyvěračka má vydatnost pouhých 10 l/s, takže aby na ní mohl vzniknout mlýn, bylo nejprve potřeba vytvořit akumulační nádrž a mlít pouze občas, když se nádrž naplnila. Vyvěračka však měla i své výhody, protože se jednalo sice o málo vydatný, ale stálý zdroj vody, který nikdy nezamrzal ani nehrozil povodněmi. Navíc voda stékala po 17 m vysokém stupni tvořeném měkkými a dobře opracovatelnými sladkovodními vápenci neboli pěnovci, do kterých bylo možné jednoduše vytesat zářez pro mlýnské kolo.  

Ze zápisů v gruntovní knize karlštejnského velkostatku vyplývá, že první mlýn byl v Kodě postavený někdy mezi lety 1604 a 1611. Jak vypadal, bohužel není známo, stejně jako neznáme jeho podoby během dalších přestaveb. Současná podoba pochází z konce 19. století. Mlýn poháněla dvě kola o průměrech 7,50 m resp. 8,1 m, instalovaná v sérii za sebou. Kola byla široká pouhých 0,44 m, aby na jejich pohyb bylo potřeba co nejméně vody. Jednalo se o zajímavé technické řešení a model mlýna v měřítku 1:20 byl vystaven v roce 1895 na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Mlýn byl v provozu do 1934 a dnes je využíván jako obytný dům. 

V roce 1718 byl asi 100 m pod stávajícím mlýnem postaven na Kodské vyvěračce druhý mlýn. Také měl malý akumulační rybníček a jedno mlýnské kolo o průměru 6 m. V provozu byl do roku 1920, kdy vyhořel. V letech 1927–28 byl přestavěn na penzion a v 1944 zde bylo zřízeno výcvikové středisko Kuratoria pro výchovu mládeže, jehož předobrazem byla německá Hitlerjugend.

V roce 1945 penzion zkonfiskován a dále veden pod státní správou. Od šedesátých let 20. století byl využíván jako rekreační středisko národního podniku Nábytek Praha, ale díky složitému přístupu k němu o něj nebyl moc velký zájem a byl záhy opuštěn. Nakonec objekt až do roku 1990 chátral, než opět vyhořel. Dnes po něm najdeme minimum pozůstatků.