Turské maštale

Ještě v polovině 19. století bylo z území mezi Prahou a Berounem známo pouze několik jeskyní. Mezi ně patřily i Turské maštale, ležící v rokli pod tetínským hradem. Jednu z nejstarších zmínek o nich zanechal v roce 1851 kněz a amatérský archeolog Václav Krolmus: „Pod pustým Lidmiliným hradem na Tetíně maštal turovou s kopytem ukazujou v skále na vý¬chod slunce vystrouhanou a pod ní díru, kteroužto čert s bábou (pohanský kněz s nejvyšší kněžkou) na kolečku ujel, když křesťanství zde převahu vzalo.“ 
Jeskyně měla vchod ve tvaru gotického oblouku širokého 4 m a vysokého 2,5 m, za nímž klesalo dno do 16 m dlouhé, 8 m široké a 2,5 m vysoké prostory spojené komínem s povrchem. První vykopávky zde prováděl v roce 1879 J. Richlý, který také upozornil na její archeologický a paleontologický význam. 
V roce 1889 byl v tetínské rokli otevřen vápencový lom a už v roce 1890 se těžba přiblížila k jeskyni. Její odtěžení nakonec úřady povolily pod podmínku, že zde bude probíhat průběžný záchranný výzkum. Archeologickou část měl na starosti J. L. Píč, paleontologickou F. Kafka. Mapovou dokumentaci jeskyně bohužel nikdo neudělal, ale Kafka pořídil aspoň fotografii vchodu a schematický profil jeskynními sedimenty. V jeskyni byl nalezen bohatý paleontologický a archeologický materiál pokrývající období od středního paleolitu až po raný středověk. Mezi nimi vynikal bohužel dnes ztracený malý hrot z modrošedého pazourku, který je dodnes nejstarším dokladem lidské práce z jeskyní Českého krasu. Do roku 1895 byla jeskyně odtěžená, zůstala pouze část nazvaná Poslední síň.
V poslední síni provedl v letech 1933–34 průzkum J. Petrbok a nalezl mimo jiné první kompletní lebku jeskynního medvěda v Českém krasu.  Poslední síň byla zničena při sesuvu hornin v roce 1956. Dnes z Turských maštalí zůstalo pouze několik izolovaných jeskynních chodbiček o celkové délce kolem devadesáti metrů.